Stručný popis knížky

 

Po relativně poklidném oťukávání mladého Lukáše z prvotiny Aleše Pragera se touto knihou čtenář ponoří do daleko hlubších vod. Hrdina tohoto příběhu, mladý ekonom Karel, si jednoduše vzal příklad z Jánošíka a rozhodl se bohatým brát a chudým rozdávat…

 

Proč jste začal krást, Karle?

Z čistě sobeckých důvodů. A když krabic od bot bylo tolik, že jsem je neměl kam dávat, začal jsem myslet i na druhé.

 

Proč jste vstoupil do politiky? Co jste od toho očekával?

Lidé v mé blízkosti mě přemluvili. Jsem člověk, který rád buduje. Máma si myslela, že bych svým přístupem mnohým pomohl a také uspokojil své potřeby ovládat druhé.

 

Říká se o vás, že jste nejpoctivější politik od pádu komunismu. Cítíte to také tak?

To je blbost! Poctivý politik rozhodně nejsem, ale při své práci myslím na lidi a jsou za mnou vidět výsledky. Na člověka, který o sobě říká, že je poctivý, si dávám dvakrát pozor. A pokud to o sobě říká politik, tak je to buď ta největší svině, nebo je k ničemu.

 

A jak se daří rodině?

Rodina je mým koníčkem. Daří se nám dobře, děkuji, děti rostou, samé příjemné starosti.

 

Nabídka

 
 
29.11.2011

Rozhovor na bookfan.eu

Aleši, Vaše kniha má záhadný název, objasníte nám,  jak k němu došla?

Ve druhém ročníku na vysoké škole jsem si řekl, že napíšu knihu, vzal jsem si tužku a papír a začal psát, ale než jsem začal psát příběh, napsal jsem si úplně nahoře na vrh papíru do pravého rohu Mezi tím. Proč, protože proto. Mezitím vším, mezi nebem a peklem. Mezitím, co jsem dočetl knihu a vzal tužku a papír, mezitím ve mě dřímala obrovská touha a nadšení napsat román. Mezitím, co ráno políbíte svou ženu a večerem, kdy se s ní opět shledáte a políbíte ji. Prostě lidsky Mezi tím. Ten den jsem napsal růčo tři papíry textu, první byl psaný velkými písmeny, velké rozestupy, druhý měl již menší písmena, menší rozestupy řádků, začal jsem šetřit s papírem, třetí měl čtyřicet sedm řádků, jedno slovo za druhým namačkané za sebou, bohužel jsem neměl další papír a své psaní odložil k ledu, k spánku na řadu měsíců. Věnoval jsem se škole, kamarádům, přítelkyni, respektive kamarádům, škole a přítelkyni. Svou první knihu jsem psal osm let, pokračoval v těch prvních třech listech a pak sto sedmdesát stran smazal. Tato druhá kniha, která je první, co spatřila světlo světa, se musela jmenovat tak, jak se jmenuje, byla to má splátka prozřetelnosti.

 

Další otázky a odpovědi na http://www.bookfan.eu/blog/254-rozhovor-s-alesem-pragerem 

 

Zpět na seznam