Bezstarostný a poněkud nezodpovědný Lukáš prochází životem, aniž by řešil jakékoli problémy. Ovšem ani jemu osud nespletl jenom růžovou nit. Po rodinné tragédii se musí postavit na vlastní nohy a začít uvažovat o životě jinak než jako o ráji plném požitků a nic nedělání. Když překoná nejtěžší období, svitne mu přece jenom šťastná hvězda. Stojí tváří v tvář skutečnosti, že se ze dne na den stal nezávislým. Díky tomu si zařídí život tak, aby se mohl cítit spokojený a vlastně i užitečný. Ale v okamžiku, kdy se pohybuje na vrcholu a uvědomuje si, že má v podstatě všechno, po čem kdy toužil, mu děsivý osud vstoupí do života podruhé.

Příběh o rodině, přátelství, lásce, penězích a smrti...

 

Aktuality

 
 
10.11.2011

Táborský deník po druhé, ale vlastně poprvé.

Táborský deník napsal:

Tábor – Láska, peníze, přátelství. Na to vsadil třicetiletý Aleš Prager při psaní své prvotiny Mezi tím. O napsání knihy snil osm let, román pak vznikl během tří měsíců. „Dočetl jsem Krakatit od Karla Čapka, zaklapl jsem knihu a řekl si, že to také dokážu,“ vzpomíná na okamžik, kdy se v něm zrodila touha psát. O chvíli ale zjistil, že to není žádná legrace, on sám říká, že je to celkem porod. Nikdy předtím nic podobného nezkusil, proto ani podpora jeho okolí nebyla valná. „Když jsem začal, tak mě všichni odrazovali, nevěřili mi.“ Jeho hlavní starostí bylo, aby na papír převedl čtivý příběh. Podařilo se. Když už vezmeme příběh mladého Lukáše do ruky, těžko se odkládá. Hned v začátku vás k písmenům přiková mladý hrdina, který sotva jednu tragédii úspěšně překoná, už mu osud zasazuje druhou tvrdou ránu. A pro čtenáře je to šok. „A to byl můj záměr, aby to byl šup, který  už nebudu moci komentovat.“ Původně ale Aleš chtěl, aby celý příběh dopadl dobře, chtěl mít knihu pozitivní, aby z ní měl čtenář dobrý pocit. „Ale když si ji korektorka přečetla, řekla, že to nemůže skončit dobře. Vymysleli jsme několik konců, protože bych ale chtěl v příběhu pokračovat, muselo to teď skončit tak, jak to skončilo,“ zdůvodňuje autor, proč má příběh otevřený konec. Žádnou tragickou zkušenost jako jeho hlavní hrdina ale naštěstí nemá. „Vycházel jsem z toho, že každý někdy v životě o někoho přišel, něco si prožil, šlo mi o to, dostat tam emoce.“ Aleš Prager by se chtěl stát Dickem Francisem pohostinství. „Tak, jak on píše o prostředí dostihů, já bych chtěl psát o barismu a pohostinství,“ plánuje. V prvotině se mu to určitě povedlo. Když si Lukáš zakládá kavárnu, je vidět, že autor oboru rozumí. Aleš je vystudovaný hoteliér, práci se i aktivně věnuje. Kvůli knize ji však opustil. „Našetřil jsem si peníze, dal výpověď a jen jsem psal,“ přibližuje. Rozdávat podpisy do knihy ale nehodlá. „Udělal jsem plakáty, natočil video a založil webové stránky, po autogramiádách ale chodit nechci,“ tvrdí. Jen si přeje, aby kniha byla finančně úspěšná. I když je prý šťastný už jen z toho, že kniha vůbec vyšla. „Splnil se mi sen,“ říká.

 

Zpět na seznam