Stručný popis knížky

 

Po relativně poklidném oťukávání mladého Lukáše z prvotiny Aleše Pragera se touto knihou čtenář ponoří do daleko hlubších vod. Hrdina tohoto příběhu, mladý ekonom Karel, si jednoduše vzal příklad z Jánošíka a rozhodl se bohatým brát a chudým rozdávat…

 

Proč jste začal krást, Karle?

Z čistě sobeckých důvodů. A když krabic od bot bylo tolik, že jsem je neměl kam dávat, začal jsem myslet i na druhé.

 

Proč jste vstoupil do politiky? Co jste od toho očekával?

Lidé v mé blízkosti mě přemluvili. Jsem člověk, který rád buduje. Máma si myslela, že bych svým přístupem mnohým pomohl a také uspokojil své potřeby ovládat druhé.

 

Říká se o vás, že jste nejpoctivější politik od pádu komunismu. Cítíte to také tak?

To je blbost! Poctivý politik rozhodně nejsem, ale při své práci myslím na lidi a jsou za mnou vidět výsledky. Na člověka, který o sobě říká, že je poctivý, si dávám dvakrát pozor. A pokud to o sobě říká politik, tak je to buď ta největší svině, nebo je k ničemu.

 

A jak se daří rodině?

Rodina je mým koníčkem. Daří se nám dobře, děkuji, děti rostou, samé příjemné starosti.

 

Nabídka

 
 
10.11.2011

Táborský deník po druhé, ale vlastně poprvé.

Táborský deník napsal:

Tábor – Láska, peníze, přátelství. Na to vsadil třicetiletý Aleš Prager při psaní své prvotiny Mezi tím. O napsání knihy snil osm let, román pak vznikl během tří měsíců. „Dočetl jsem Krakatit od Karla Čapka, zaklapl jsem knihu a řekl si, že to také dokážu,“ vzpomíná na okamžik, kdy se v něm zrodila touha psát. O chvíli ale zjistil, že to není žádná legrace, on sám říká, že je to celkem porod. Nikdy předtím nic podobného nezkusil, proto ani podpora jeho okolí nebyla valná. „Když jsem začal, tak mě všichni odrazovali, nevěřili mi.“ Jeho hlavní starostí bylo, aby na papír převedl čtivý příběh. Podařilo se. Když už vezmeme příběh mladého Lukáše do ruky, těžko se odkládá. Hned v začátku vás k písmenům přiková mladý hrdina, který sotva jednu tragédii úspěšně překoná, už mu osud zasazuje druhou tvrdou ránu. A pro čtenáře je to šok. „A to byl můj záměr, aby to byl šup, který  už nebudu moci komentovat.“ Původně ale Aleš chtěl, aby celý příběh dopadl dobře, chtěl mít knihu pozitivní, aby z ní měl čtenář dobrý pocit. „Ale když si ji korektorka přečetla, řekla, že to nemůže skončit dobře. Vymysleli jsme několik konců, protože bych ale chtěl v příběhu pokračovat, muselo to teď skončit tak, jak to skončilo,“ zdůvodňuje autor, proč má příběh otevřený konec. Žádnou tragickou zkušenost jako jeho hlavní hrdina ale naštěstí nemá. „Vycházel jsem z toho, že každý někdy v životě o někoho přišel, něco si prožil, šlo mi o to, dostat tam emoce.“ Aleš Prager by se chtěl stát Dickem Francisem pohostinství. „Tak, jak on píše o prostředí dostihů, já bych chtěl psát o barismu a pohostinství,“ plánuje. V prvotině se mu to určitě povedlo. Když si Lukáš zakládá kavárnu, je vidět, že autor oboru rozumí. Aleš je vystudovaný hoteliér, práci se i aktivně věnuje. Kvůli knize ji však opustil. „Našetřil jsem si peníze, dal výpověď a jen jsem psal,“ přibližuje. Rozdávat podpisy do knihy ale nehodlá. „Udělal jsem plakáty, natočil video a založil webové stránky, po autogramiádách ale chodit nechci,“ tvrdí. Jen si přeje, aby kniha byla finančně úspěšná. I když je prý šťastný už jen z toho, že kniha vůbec vyšla. „Splnil se mi sen,“ říká.

 

Zpět na seznam